Dolnoslezská uhelná pánev je nejstarším regionem těžby černého uhlí na území dnešního Polska. Písemné zdroje uvádějí, že malé doly fungovaly v okolí Valbřichu již v 16. století, ale tehdy nebyly pojmenovány. Za oficiální datum vzniku dolu „Fuchs“ (něm. Liška) v Bílém Kameni (dnes městská část) lze považovat rok 1770, kdy bylo v Prusku ustanoveno nové důlní právo. V dalších letech se oblast zvětšovala díky přidružování menších sousedních těžebních polí. Název dolu se mnohokrát změnil, v roce 1945 nesl jméno „Julia“, v letech 1946 – 1949 „Bílý Kámen“, aby se v roce 1950 stal dolem „Thorez“ (podle Maurice Thoreze, francouzského politika a komunisty, premiéra Francie v letech 1946 – 48, zemř. toku 1964). V roce 1993 byl důl na tři poslední roky těžby opět pojmenován „Julia“.

Od 18. do 20. století se systém provozu dolu měnil v závislosti na poptávce po uhlí a vyspělosti těžební techniky. Budovy, které se zachovaly na území Multikulturního parku Stara Kopalnia, byly postaveny mezi lety 1867 a 1924, kdy byl na území dolu „Fuchs“ zaváděn a rozvíjen model hlubinného dolu. Dříve byla těžba uhlí prováděna povrchově v blízkosti úpatí hory Chełmiec a v oblasti Lisie Wzgórze. Byla to těžba prováděná jednoduchými metodami, za pomoci klínu, perlíku a krumpáče. Do hlouběji položených částí ložiska vedly podzemní komíny, zpočátku svislé s kruhovým průřezem o průměru 0,5-1 m a hloubkou pouze několika metrů. Po zajištění přístupu k podloží bylo uhlí těženo kolem osy komína, ten byl následně opouštěn.

S ohledem na hornatý terén a komplikace s odvodněním dosavadních důlních děl se začal používat štolový model dolu. Ložisko bylo zpřístupněno několika štolami v různých úrovních. Jednou ze štol byla „Liščí štola“, slavnostně otevřená 18. září 1794. Zpřístupňovala 19 ložisek uhlí, která doposud spadala pod tři doly: „Fuchs”, „Emilie” a „Luise Charlotte”. Uzpůsobena byla k přepravě uhlí loděmi.

V polovině 19. století začaly zásoby uhlí v úrovních štol docházet, vedení dolu rozhodlo o stavbě hlubinného dolu. Ve stejném období docházelo k připojování malých místních dolů (mj. „Maxmilián“, Fuchsberg“, „Dorf“, „Hochwald“, „Goldene Sonne“ a „Einikeit“) k dolu „Fuchs“.

V roce 1865 byl zpracován projekt hlubinného dolu „Fuchs“ v těžební oblasti „Bílý Kámen“. První vyhloubenou šachtou byla šachta „Julius“ (po roce 1945 „Julia“), v roce 1869 bylo zahájeno hloubení šachty „Ida“ (po roce 1945 „Sobótka“). V letech 1884-1892 byla za účelem odlehčení práce šachet Julius a Ida vyhloubena pomocná šachta „Dampf“, která sloužila ke spouštění dřeva a odvodnění dolu.

V roce 1920 důl Fuchs odkoupil koncern Schering a důl přešel do vlastnictví společnosti Kokswerke und Chemische Fabriken A.G., následně od roku 1928 Niederschlesische Bergbau A. G. (Nibag). V roce 1929 byl k dolu „Consolidirte Fuchs“ připojen sousední důl „Consolidirte Segen Gottes”.

Pod polskou správu byl důl přijat 11. července 1945 a fungoval nepřetržitě do 20.09.1996. O dva roky později byla důlní díla zlikvidována. Pouze v šachtě „Sobótka“ byl zachován 40m úsek šachty, vedoucí do historické „Liščí štoly“.